55%V capoeiře hrají od nejvyšší 3 berimbau společně, každá má trochu jiný význam.
- Gunga hraje basy, málokdy improvizuje ve hraném rytmu (v capoeiře to znamená být velice trpělivý, když hraješ na gungu). Osoba hrající na gungu je obvykle hlavní nebo velice významná osoba rody a ostatní nástroje následují gungu. Gunga je používána ke svolání hráčů k berimbau na začátek a konec hry. Obvykle hráči na gungu předzpívávají, což bývá lehčí díky jednoduchému rytmu a malým variacím, které hraje a přidává myšlení ke své kontrole rody.
- Médio doplňuje gungu. Například, když gunga hraje jednoduchý, osminový „tsh-tsh, ding, dong, dong“ rytmus, viola (nebo médio) hraje šestnáctinové variace jako „tsh-tsh, dong, diiing; ths-tsh, dong, didonding“. Dialog mezi gungou a violou (nebo médio) udává charakter toques*. Žádné další hlavní pravidlo nebo zásada zde není, každý mistr má svou definici a vyžaduje specifické rytmy od ostatních hudebníků.
- Viola (nebo violinha) hraje většinou různé variace a improvizuje, což obohacuje základní rytmus, který udává způsob a styl hry. Hráč na violu hrává často variace.Viola (nebo violinha), pokud je, hraje mnoho variací a improvizuje při hlavním rytmu, který udává duet dvou dalších. Viola se ladí podle médio a ta se ladí podle gungy. Ladění, ve spojení s capoeirou, neznamená to samé jako v hudebních školách. Berimbau mohou být laděny na stejný tón, rozdílný pouze ve zbarvení tonu.
*togues – rytmus, který hraje hudební nástroj, v našem případě berimbau.
Na stránkách http://capoeira.czweb.org/ jsem našel krásný popis rozdělení berimbau:
Hlavní nástroj capoeiry je samozřejmě berimbau. Capoeirista jí vyrábí s láskou a péčí, s jakou se stará o svou milovanou ženu a i když je to klacek, nebo chcete-li luk, tak jí jmenujeme v rodě ženském.
Berimbau je symbol capoeiry, který nám může říct hodně o svém majiteli, či o celé skupině. Oddíl, který nemá berimbau, nebo kde lidi nejeví zájem o hraní na tento úžasný nástroj pravděpodobně neobjevil její tajemství a zajímá se spíše o pohybovou aktivitu, než o umění, které v sobě capoeira skrývá. Výborně hrající berimbau je jako krásná žena, zamilujete si jí a pokaždé, když jí vezmete do ruky, její zpěv se dotkne vašeho srdce.
Berimbau známe tři a to babičku (Gunga), maminku (Medio) a dcerku (Viola). Babička je nejzkušenější a tak využívá své moudrosti a zpívá pouze základní, však hlavní melodii. Přesto ale nemá strach ukázat, že ona je také schopna mladého zpěvu. Mění tempo a druh písní dle svého uvážení a ostatní se vždycky přizpůsobují a dělají to, co ona si přeje. Maminka zpívá druhý hlas. Dokazuje, že je zkušená, ale nebojí se pustit do složitějších melodií, věří, že se tam neztratí. Dcerka je neposedná, neustále poletuje kam se dá, zkoumá, co všechno se dá s melodií dělat a jen zlehýnka se občas dotkne základu. Všechny tyto berimbau spolu s atabaquem, pandeirem a agogem tvoří základní baterii rody. Veškeré dění v rodě pak řídí hráč na gungu.
Berimbau je geniální instrument, který spojuje jednoduchost s účelností a dodává hudbě v capoeiře třetího rozměru. I při kompletní baterii a výborné energii zpěvu si vždycky všimnete, jak k vám berimbau promlouvá svými tóny a jak příjemně laškuje s vaším srdcem...
Pozn. Rozčlenění berimbau na babičku atd. je použito pouze pro účely tohoto článku a v realitě se s takovýmto označením nikde nesetkáte!
Ještě je dobré upřesnit, že Bateria může mít jiné složení podle stylu, ve kterém se používají. 3 berimbau, atabaque, pandeiro, agogo atd. jsou typické pro capoeiru Angolu. Používají se však i v Regional, avšak v Capoeiře Regional Mestre Bimby se používala/používá pouze 1 berimbau a 2 pandeira.
Na berimbau se hraje mnoho různých rytmů neboli togues. Capoeiristé a mistři si chtěli prosadit nespočty svých kontroverzních rytmů, uvolněné nebo těsněji vztažené k daným originálním rytmům, rychlosti jejich provedení a v názvu hry pro capoeiru. Každá skupina má své definice pro začátečníky:
- Tón „Angola“: velice volný a pomalý ton (přísně dodržován v mnoha skupinách) pro pomalou a velice lstivou hru. Tato hra je pro dívající se capoeiristy divadlem, někdy – podle kvalit hrajících – se může jednat i o komedii. Říká se, že angola je hra Mistrů.
- Tón „São Bento Pequeno“: v zásadě stejný jako Angola, ale s vyšším tónem, který nahražuje nízký tón a naopak. Tón je také rychlejší.
- Tón „São Bento Grande“: nejběžnější tón na hraní, po úvodním rytmu pro Angolu – v mnoha skupinách. Odráží se těsně v základním rytmu s mnoha variantami a mnoha variacemi v mnoha skupinách.
- Tón „Jogo de Dentro“: jako Bimbovo São Bento Grande de Regional (nebo jen Regional), tímto názvem nazýváme hru velice složitou a reálnou.
- Tón „Iúna“: Iuna je a byla odměnou pro všechny studenty, kteří prošli akademií Mestre Bimby. Odměnou nebyl diplom nebo cordao, ale byly to pohyby této nízké hry jenž byla ukázkou schopností, dovedností a obratnosti capoeiristy. Nejdůležitějšími prvky zde byly baloes (dnes málokomu známé hody), nízká hra (důkaz fyzické zdatnosti, obratnosti a úcty k rituálům a kořenům capoeiry) a v neposlední řadě také perfektní zvládnutí technik, reflexů a rituálů jogo de capoeira. Byla to tedy demonstrace capoeiristových schopností, schopnosti plně využít potenciál Luta Regional Baiana při obraně svého zdraví i cti. Iuna je tedy návrat k legitimním kořenům jogo de capoeira dnes známé jako capoeira Angola představené pod tímto názvem Mestre Pastinhou.
- Tón „Cavalaria“: V minulosti tento tón sloužil k upozornění capoeiristů, že se blíží policejní jednotky. Nyní se používá pro rychlejší hru, kde hlavním aspektem je, že ruce se velice zřídka odlepí od země.
Ostatní tóny včetně Idaliny, Amazonas, Santa Marie, Banguely, všechny vycházejí ze základnícho rytmu. Capoeiristé také hrají sambu (slovo pochází ze slova semba nebo messemba, což jsou slova pocházející ze státu Angola, kde označují rituální tanec – pozn. autora), před nebo po capoeiře, s tónem právě pro sambu.
Informace z http://www.wikipedia.com; http://capoeira-prerov.wz.cz