55%
Existuje mnoho tvrzení týkajících se počátku Capoeiry. Každý souhlasí, že současnost capoeiry v Brazílii je přímo spojena s dovážením Afrických otroků Portugalci. Jak přesně přijeli a jak se vyvinuli je předmětem mnoha spekulací a debat. Jsou zde nějaké historické dokumenty, které jeden předpoklad podporují. V jednom starém dopise od Albana de Neves e Souzi je uvedeno, že N´golo je capoeira. Albano napsal, že N´golo byl akrobatický tanec zebry vykonaný mladými muži kmene Mucope v Angole. N´golo také mělo soutěžní aspekt, v jednom výběru byl nejlepší tanečník schopný vybrat manželku bez placení manželského poplatku rodině manželky. Slavný mistr Capoeiry angoly Vincente Pastinha uvedl, že jeho vlastní učitel, muž z Angoly jménem Benedito, mu řekl, že capoeira pochází z tance N´golo. Nicméně je zde mnoho jiných teorií o původu capoeiry.
Capoeira Angola je mnohotvarý fenomén. Má prvky tance, boje, rituálů a hudebních představení. Je to osobní cesta na obranu a také forma zábavy. Je to ukázka v některých slovech užívaných k doporučení, jako "brincadeira", "vadiação", myšleno jako radost, zábava; a faktem je, že capoeira byla hrána velice často když lidé odpočívali po své práci, obzvláště námořníci a dělníci v přístavech.
Capoeira Angola, starodávné bojové umění Afrického původu, je jednou z mnoha kulturních zbraní užívaných ke zlomení řetězů otroctví v Brazílii. Hrála se na zemi. Capoeira Angola kombinuje plynulost, tanec – jako pohyby s kopy, údery hlavou, lest a matení a objevení hravosti a zranitelnosti. Hudba se hraje na tradiční nástroje k doprovodu tanečníků, učí je vnímat rytmické srdce umění a také ztvárnit jejich sílu. V očích otrokářů to vypadalo jako vtipný a hravý akrobatický tanec, ale nakonec otrokáři objevili její sílu a capoeira byla zakázána. Smrt byla splacením trestu pro ty, co byli chyceni při hraní capoeiry v éře otroctví. Po téměř 400 let byla Capoeira Angola vyučována a cvičena v tajnosti, a až v roce 1930 přišlo toto Africké bojové umění zpět do sféry legální výuky.
Udržování tradic
Mestre João Grande učil v Africe styl, jako cestu života, jako jeho učitel Mestre Pastinha učil předtím jeho. Často používal metafory týkající se přírody, jako je tato:
Eu sou fruta madura
Cai do pé lentamente
Na queda larga semente
Procura terra fresca
Pra ser fruta novamente
Jsem zralé ovoce
Padající pomalu ze stromu
Dopad rozšířil má semínka
Hledající úrodnou zem
Být znovu ovocem.
Vstupem do Academie Mestre João Grande jsi mohl cítit energii Capoeiry Angoly. Místnost je vyplněna berimbami, hlavním hudebním nástrojem capoeiry. Galerie ojedinělých fotografií Capoeiry Angoly vyprávějí minulost, právě tak jako fotky z Mistrovi cesty kolem světa, které visí na stěnách. Mestre má veliká ocenění za Africkou kulturu, oboje ze samotné Afriky jak je zjevné v Brazílii. Krásné Africké skulptury, oděvy a nespočetné vzpomínky z Bahie zdobí akademii.
Tradice v Capoeiře Angole
Bojové umění a rituální bojový tanec známí jako Capoeira je jedním z hlavních rysů Afriky, konkrétně Kongo – Angola, kontinuálně v Brazílii. Její počátky mohou sahat až do 16. století, kdy otroci ze západu centrální Afriky přicestovali do Salvadoru a okolí Recôncavo regionu.
Přišli ve velikém počtu v průběhu 17. století, když utvářeli většinu z otroků v Brazílii. Část Angoly byla téměř liduprázdná během tohoto procesu. Od Angolans byla první z velkých Afrických skupin v Brazílii, přišli do kontaktu s Amerindians a caboclos, lidmi spadajícími do skupiny Portugalských Amerindiánů. Do dnešního dne v Brazílii každý hledá společné prvky spojující Angolany a Amerindiany, jako výraz caboclos de Aruanda, doslova indiány z Luandy, města Angoly. V Afro-Brazilských náboženských kontextech caboclo je duch mrtvého indiána a Aruanda myslí něco jako země duchů.
Učenec Capoeiry Ken Dossar napsal:
Předmětem hry je pro capoeiristu používání obratnosti, lsti a technik pro úhyby a následné převedení na protiútok údery, kopy nebo úhybem. Pouze jedna ruka, hlava a nohy jsou povoleny pro dotek se zemí. Hlavně zde není žádný kontakt (bezkontakní).
Implicitní úder je velice obdivován, obzvláště když oponent má být čistě doveden do neudržitelné pozice. Všechny údery, úhyby a protiúdery jsou svázány dohromady a to tvořivě během průběhu hry. Svoboda pro improvizování a vytváření otevřených postojů capoeiristických akcí plynulých a čistých. Mestre João Grande často popisuje Capoeiru angolu obrazně. Vysvětluje, že Capoeira Angola je jako rostlina rostoucí ze země; začíná malá, ale s časem může vyrůst ve velký strom. Tento odkaz není jediným faktem, že capoeiře se musí dát čas a trpělivost k učení, ale také že hra samotná začíná na zemi.
Někdy se ve třídě ptal lidí „Co dělá ryba“? Odpověď: Ryba dělá „gingu“ (základní pohyb capoeiry angoly) jak plave vodou! Nebo se ptal „Co dělají opice“? dpověď: Opičí „au“ (capoeiristický způsob přemetu stranou). Také často říkal, že Capoeira Angola je občas dobrá k jídlu. Hluboce věřil, že capoeira Angola dává mnoho positivních věcí v životě. Mestre chtěl, aby studenti rozuměli cvičením, filosofii a tradicím Capoeiry Angoly, jak ho učil Mestre Pastinha.
Mestre Pastinha vysvětluje:
Cvičím pravou capoeiru angolu a v mé škole se učí být upřímný a opravdový. To je zákon Angoly. Zdědil jsem to od mého dědečka. To je zákon loajality. Capoeira Angola, kterou jsem se naučil, jsem ve své škole nezměnil. Když moji studenti vstoupí, vstoupí do poznání všeho.
Zde je několik příkladů, co Mestre má učit o Capoeiře Angole. Když si přeješ naučit se více, jdi do akademie a mluv s Mestrem sám, je velice trpělivý a milý a rád sdílí své znalosti.
Výňatek z knihy "Capoeira Angola a Mestre João Grande" od C. Daniela Dawsona, výkladové poznámky od Morton Marks, Phd z "Capoeira Angola 2" Smithsonian Folkways Recordings a "Capoeira Angola: Víc než Bojové umění" Karate/Kung Fu August 1988 od Alejandro Frijerio, Phd.
Článek je přeložen z angličtiny, takže je možné, že se v článku vyskytnou nějaké "krkolomnější" fráze či spojení a nebo nějaké nepřesnosti. Jeshter