55%Význam a původ slova CAPOEIRA
1. pohled
Miliony Afričanů bylo přivezeno do Brazílie jako otroci, spolu se svou kulturou. Není překvapení, že mnozí si myslí, že slovo capoeira pochází z ameroindického jazyka, ale stejně tak může pocházet z jazyka portugalského nebo bantu. Otroci přivezení do Brazílie byli nahrazeni domorodými dělníky od kterých se učili zemědělství. Základní přijatelná teorie vzniku slova capoeira je taková, že slovo přišlo z kmene indiánu Tupi, kde se používal výraz ka pu?ra, myšleno jako druhotný růst půdy, to, co vyrostlo na místě vykáceného panenského pralesa.. Důsledkem bylo, že takovéto mýtiny byly odloučená místa, skrytá před zraky plantážních dozorců, kde Afričtí otroci mohli svobodně provozovat své tance. Slovo má také význam útěku do buše.
2. pohled
Samotné slovo "Capoeira" je záhadou, protože nikdo přesně neví, co mělo původně označovat. Určitě se nejedná o slovo afrického původu; co se týče brazilských dialektů, existuje několik teorií, přičemž jedna z nejvěrohodnějších ji připisuje výrazu indiánského dialektu Tupi-Guarani pro "vysokou trávu"
Odkud se vzala capoeira?
Ale ani tady potíže s názvem nekončí - před rokem 1930 bylo zvykem označovat názvem "capoeira" osobu ovládající tento způsob boje, nikoliv boj samotný. Ten se nazýval Capoeiragem, Jogo de Capoeira, Mandinga a několika jinými názvy. Pokud bychom měli tento význam slova "capoeira" přeložit do češtiny, nejspíš by to bylo něco jako "rváč", pričemž Capoeiragem by byly "triky pouličních rváčů", které používal. (Komu se zdá tato terminologie příliš drsná, tak by měl číst dál, a uvidí, že brazilská vláda měla k zákazu Capoeiragem poměrně dobré důvody...). Nikdo přesně neví, kdy se začala používat nová terminologie, která slovem "Capoeira" označuje samotnou metodu boje. Pravděpodobně to mělo souvislost s činností Mestre Bimby a legalizací Capoeiry okolo roku 1930. Před rokem 1800 jsou písemné zmínky o Capoeiře jen velmi vzácné, proto převážná část její historie pochází z ústního podání. Různé zdroje uvádějí odlišné teorie o vzniku Capoeiry, ale čtenář by si měl uvědomit, že se jedná pouze o teorie - např. ačkoliv nejrozšířenější verze uvádí jako zemi původu Capoeiry Afriku, jsou zde prameny mluvící o tom, že Capoeira byla kompletně vytvořena námořníky v Brazílii.
Capoeira v období před republikou
První psaná zmínka o ní pochází z roku 1825. Autor popisuje zvyky černochů - mezi jinými rituál s názvem "Capoeira, Danse de Guerra" (válečný tanec), při němž se dva hráči za doprovodu bubnů a rytmického deklamování napadají údery hlavou do hrudníku a unikají útokům hbitými skoky. Před rokem 1820 byl Capoeira praktikována pravděpodobně buď bez doprovodu hudby, nebo za tlučení velkých bubnů; populární Berimbau je poměrně novým prvkem, který se objevuje až koncem 19. století.
Společné znaky všech forem Capoeiry jsou tyto: šlo o civilní sebeobranný systém založený na velké pohyblivosti; k útokům se používaly hlavně nohy a hlava, zřídka ruce. Cílem bylo hodit protivníka na zem - ať už pomocí úderu hlavou, kopu nebo podmetu. Nejproslulejšími technikami té doby byla Cabecada (úder hlavou do břicha), Rasteira (podtrhnutí) a obávané Rabo de Arraia (rejnočí ocas). Jako obrana proti útoku se využívali hlavně úhyby, skoky a pády. Jelikož ulice té doby byly neklidné, bylo zvykem nosit s sebou nůž nebo hůl. Capoeira se nejčastěji hrála ve dvojici, uprostřed kruhu diváků (Roda). Typický znakem je neustálý pohyb - Ginga ("švih"), taneční krok s obměňováním opěrných bodů a nakláněním těla.
Ze záznamů vyplývá, že tehdy existovaly dva odlišné typy Capoeiry - tradiční Bahijská forma Capoeiry (nazvaná později Angola) a bojová Capoeira Carioka rozvinutá gangstery v Rio de Janeiru a Recife.
Bahijská Capoeira
Bahijská Capoeira více zdůrazňovala hravost a rituál; hrála se za doprovodu hudby a zpěvu. Hráči se pohybovali těsně kolem sebe, často klouzajíc na všech čtyřech nízko nad zemí. Cílem bylo pomocí klamných pohybů a triků provést rozhodující úder nohou nebo hlavou v okamžiku protivníkovy nepřipravenosti; úder byl veden plnou silou, ale zastaven těsně před dopadem. Specifickým prvkem jsou tzv. Chamadas neboli 'vyvolávání' - hráč zaujme jednu z daných poloh a protivník ho musí následovat. Poté se pohybují do stran, aniž ze sebe spustí oči, dokud jeden z hráčů nevyrazí v překvapivém útoku.
Capoeira Carioca
Capoeiras nebyli ve společnosti právě oblíbení; vyvolávali pouliční rvačky a často napadali i kolemjdoucí civilisty. Např. autor článku v jedněch tehdejších novinách se lakonicky ptá: "Co dává Capoeiras právo podřezávat nám krky kdykoliv se jim zachce?" Mario Sette popisuje hudební průvody v ulicích Ria ve druhé polovině 19.století ".... Capoeiras kráčejí v čele průvodu, točí se, dělají piruety, mávají holemi a ukazují nože. Předvádějí extrémně komplikované kousky, žertují, nahlas pískají, jdou od jedné provokace ke druhé, dokud nakonec vše neskončí v krvi a na ulici neleží mrtvá těla." Ve slovníku z roku 1884 je pro slovo Capoeira "...cokoliv popisující neřád a zmatek. Tito lidé jsou extrémně nebezpeční a ozbrojení ostrými zbraněmi; zabijí absolutně kohokoliv, jenom pro pustou radost ze zabíjení." Situace nakonec vyvrcholila úplným zákazem Capoeiry. Capoeira Carioca - karikatura od Calixta Cordeira
Vyhláška o zákazu Capoeiry (vyhláška č. 216 z té doby)
"Kdo bude provádět na ulici nebo veřejném prostranství cvičení pohyblivosti a obratnosti známé pod jménem capoeiragem, bude potrestán dvěma až šesti měsíci vězení"
Informace z http://www.wikipedia.com a starší verze stránek přerovského klubu capoeiry - http://regional.wz.cz.