Mestre Pastinha

Vicente Ferreira Pastinha

Syn José Senora Pastinhy a Eugenie Marie de Carvalho, s capoeirou se seznámil ve svých 8 letech od Afričana jménem Benedito. Vypráví se příběh o starším a silnějším chlapci ze sousedství, kde Pastinha žil, který byl místním rváčem a často Pastinhu mlátil. Jednoho dne Benedito viděl, jak byl Pastinha zmlácen a přišel za ním domů, kde ho naučil pár věcí. Při dalším střetnutí s tímto chlapcem, se stal Pastinha vítězem souboje tak rychle, že se poražený starší chlapec stal obdivovatelem Pastinhova umění.

Mestre měl šťastné a skromné dětství. Ráno měl hodiny umění v Liceu de Artes e Ofício, škole, kde se učil malovat. Odpoledne trávil čas pouštěním draků a cvičením capoeiry. Pokračoval ve svém tréninku s Beneditem následující 3 roky. Později vstoupil do námořní školy, jak si přál jeho otec, který ho nepodporoval ve cvičení capoeiry. Ve škole učil capoeiru své přátele. Ve věku 21 let opustil námořní školu a stal se profesionálním malířem. Ve svém zbývajícím čase tajně cvičil capoeiru, protože v této době byla stále ještě nelegální.

V roce 1941 Aberre's (Pastinhův bývalý student) pozval Pastinhu a ten šel do nedělní rody v ladeira do Gengíbírra, umístěné v bairro da Liberdade, kde se ukrývali nejlepší mestres capoeiry. Aberre byl už známý v těchto rodas, a po tom co tam strávil odpoledne, jeden z největších mistrů Bahie, mistr Amorzinho, se zeptal Pastinhy, aby dohlížel nad Capoeirou v Angole.

Jako výsledek, v roce 1942 Pastinha založil první Angola školu - Centro Esportivo de Capoeira Angola - v Pelourinhu. Jeho studenti měli černé kalhoty a žlutá trika, stejné barvy jako Ypiranga Futebol Clube - jejich oblíbený fotbalový tým.

S Brazilskou delegací se účastnil Prvního mezinárodního festivalu černošského umění v Dakaru v Senegalu v roce 1966, přijel s ním také Joao Grande, Joao Pequeno, Mestre Gato Preto, Mestre Gildo Alfinete, Mestre Roberto Satanás a Camafeu de Oxossi.

Pastinha pracoval jako leštič bot, krejčí, zlatokop, ochranka (leao de chácara) v herně (casa de jogo) a konstruktér v Porto de Salvador, aby si vydělal peníze a mohl tak dělat to, co miloval ze všeho nejvíc - být Angoleiro.

Nakonec zažila Pastinhova akademie těžké časy. Pastinha, starý, nemocný a téměř slepý, byl osloven vládou ohledně vyklizení své budovy, kvůli renovacím. Ale toto místo mu nebylo nikdy navráceno. Místo toho se zde vybudovala restaurace a zábavní podnik. Pastinha zemřel jako zlomený muž a zahořklý se svou léčbou a zacházením., ale nikdy nelitoval žít život capoeiristy.

Svůj život oddal Capoeiře Angole, hrál svou poslední hru capoeiry 12. května 1981. Mestre Pastinha, otec a ochránce Capoeiry Angoly, zemřel ve věku 92 let. Přežil díky svým dvěma nejučenějším studentům - Joao Grande a Joao Pequeno - kteří pokračovali v učení Pastinhovi capoeiry angoly ve světě.

Dr. C. Daniel Dawson později napsal:
Pastinha byl brilantní capoeirista, jehož hra byla charakteristická svou hbitostí, rychlostí a inteligencí. Pastinha chtěl, aby jeho studenti porozuměli cvičením, filosofii a tradicím čisté Capoeiry Angoly. Jak řekl: "Cvičím pravou Capoeiru Angolu a v mé škole se učí jak být upřímný a spravedlivý. To je zákon Angoly. Když moji studenti odcházeli, věděli o všem. Vědí, že je to boj, je to prohnanost. Musíme být klidní. Není to útočný boj. Capoeira čeká. Dobrý capoeirista musí vědět jak zpívat, hrát capoeiru a hrát na nástroje capoeiry."